Rolf vzpomíná . . .
Stručná historie ČLK Corda

Před nedávnem mne bratr Miki požádal o sepsání stručné historie LK CORDA. A já i přes absolvovaná mnohá školení v asertivitě jsem opět nedokázal říci ne. A co si to zastírat, byl jsem i potěšen, že alespoň k něčemu mohu býti ještě užitečný. Mikiho jsem ale raději, důrazně a zavčasu varoval, že jakmile se začnu šťourat v historii a ve své paměti, bude po stručnosti. I přesto Miki trval na svém.

A tak jsem nejprve začal přemýšlet, kde všude mám uloženy svoje archiválie. Naštěstí se pak cosi rozsvítilo v mé hlavě a začalo se šířit světlo naděje – vždyť v knihovně mám uloženy své „pověstné“ třídnice. A bylo vyhráno. Vytáhl jsem je, oklepal vrstvu letitého prachu a pozvolna jsem v nich listoval. No a pak jsem se dal do psaní. Kdyby to byla pohádka, začínala by slovy: „Bylo, nebylo…“

Jak už to tak většinou bývá, za všechno může náhoda, souhra okolností, Boží vůle, každý si může dosadit podle svého založení. Pro mne to byla Boží vůle. Nicméně máme-li označit konkrétního „viníka“ z masa a kostí, tak to byl bratr Balú, díky kterému jsem se v létě 1995 ocitl na ELŠ ve Slatiňanech, na jejíž půdě odstartovaly diskuze o potřebě kursu pro rovery.

V roce 1997 jsem spolu s několika dalšími brášky přišel mezi stálé instruktory. Během druhé ho ročníku Sursumu se kromě jiného ukázalo, že je potřeba kurs rozdělit pro mladší a starší rovery, protože přílišný věkový rozdíl mezi nejmladšími a nejstaršími rovery komplikuje přípravu programu. Na scéně se tak objevuje „CORDA“.

Na podzimním setkání ELŠ v Babicích je rozhodnuto o tom, že kursy budou dva: Byly domluveny termíny pro vytipování instruktorů s tím, že na lednovém semináři ELŠ by mělo být jasno o instruktorských týmech. A zde na scénu opět vstupuje bratr Balú – tentokrát jsem ho oslovil já s prosbou a pomoc při vytipování instruktorů a místa konání.

V půli prosince 1997 se uskutečnilo setkání instruktorského týmu pro oba kursy ve Žďáře nad Sázavou. Abych zachoval chronologii vývoje událostí, musím zachytit významnou kapitolu v dějinách Cordy – příchod Mikiho do instruktorského týmu. Jak správně tušíte, nemohl u toho chybět bratr Balú. V lednu 1998 se konal seminář ELŠ u salesiánů v Praze – Kobylisích. V jeho průběhu za mnou přišel br. Balú v doprovodu tmavovlasého, uculujícího se synka vesnického typu a pravil: „Rolfe, mám pro Tebe skvělého instruktora – to je bratr Miki z Kostelce. Že měl Balú pravdu se mohou frekventanti Cordy přesvědčit dodnes – jen je asi o 10 kilo starší a nějaký ten titul bohatší.

...No a má paměť je u konce – nemůžete po „starým“ člověku chtít, aby si pamatoval věci, u kterých jsem nebyl. Pokud máte námitky, že je to moc dlouhé, tak jsem vás podobně jak ten řezník ve Slavnostech sněženek (pánové, já jsem vás varoval, že všechno sežeru) varoval, že jakmile začnu vzpomínat a hrabat se v historii, tak nemůže vzniknout nic stručnýho. Tak si to teď seškrtejte sami.

 

Corda 1998 – historicky první ročník se konal ve Slatiňanech spolu se Sursumem. Přes veškerou snahu to nebylo úplně ideální řešení, a proto již na podzimním setkání ve Fryštáku jsme se rozhodli žít samostatným životem. Pro další rok jsme již měli jasno o místu konání. Na této Cordě také vstupuje do dění br. Heřman – náš duchovní údržbář. Ač jsem v paměti pátral dost dlouho, nevzpomněl jsem si, kdo nám ho doporučil, ale dodnes jsem tomu dotyčnému vděčný.

Corda 1999 se uskutečnila na tábořišti ledečských skautů v Horkách a byla významná tím, že se stala patronem a partnerem tábora sv. Jiří určeného pro rádce. Nevymyslel ho nikdo jiný než Miki, který se stal i jeho prvním vůdcem. Rok 1999 pro mě byl velkou změnou v pracovním životě a tím i soukromém začalo se komplikovat i moje působení na Cordě. Proto jsme se dohodli na předání vůdcovské štafety pro rok 2000 br. Mikimu (i když ten z toho nebyl moc nadšen).

Corda 2000 – zahajovací víkend proběhl ve Slatiňanech a léto proběhlo opět na základně v Horkách. Kuchyně se ujali RoTi (Roy a Tilia) a tak jsme už hladem trpěli méně. Tento ročník byl poznamenán „cestováním“ instruktorů, kdy někteří později přijeli, někteří dříve odjeli a někteří po pár dnech odjeli, aby se na závěr kursu vrátili. Tento ročník v plné nahotě ukázal již tušenou pravdu, že musíme vybudovat kvalitní instruktorský sbor o dostatečném počtu osob. Celotáborová hra na téma biblických výjevů byla pod patronací Heřmana a Petra Smolka. Pohoda a „občasné“ špičkování mezi instruktory se přeneslo i mezi frekventanty a pomohlo lépe snášet rozmary počasí i občasné zádrhele programové. Nicméně Horky pro tolik lidí (LKC a TSJ)byly nedostatečné a bylo jasné, že musíme najít jiné tábořiště.

Corda 2001 - zahajovací víkend se opět (ale již naposled) konal ve Slatiňanech, respektive v Šiškovicích a v létě jsme se přesunuli do působiště br. Heřmana – do Spálova. Do programu hned na počátku trochu zasáhlo počasí – byl potřeba delší čas na stavbu, což bylo na úkor programu, ale frekventanty byla letní část hodnocena dobře. Hvězdnou událostí byla návštěva bratra Ruska – Šamana. Závěrečný víkend proběhl v kolébce českého skautingu – Orlovech.

Corda 2002 – tento ročník jsme odstartovali zahajovacím víkendem ve skautském domově v Hlinsku. Zde se frekventanti poznávali díky nočnímu výsadku – kdy byli odvezeni na vybraná místa a podle obdržených instrukcí se měli postupně sejít a do Hlinska dorazit jako celá družina. Pro letní část jsme měli k dispozici komfortní základnu v Pozďatíně (skvěle vybavená kuchyň, elektřina, stanový tábor, noclehárna a cca 6 obytných chatek) – ušetřila nám sice spoustu starostí a problémů z let minulých, ale na druhé straně byli naši frekventanti příliš zhýčkaní. Když jsme vyhodnotili všechna pro a proti, rozhodli jsme se k návratu ke skromnějším podmínkám. V průběhu kursu jsme s obavami sledovali informace o řádící velké vodě a mnozí z nás se po skončení kursu účastnili odstraňování škod po ničivých povodních. Závěrečný víkend proběhl opět v Orlovech.

Corda 2003 – zahajovací víkend v Posekanci u Litomyšle – ač jaro, uskutečnil se zde i Štědrý večer včetně dárků a vánočního cukroví (bylo skvělé, Miki), letní část poprvé na tábořišti opavských skautů ve Vernířovicích – zde jsem byl první dva dny, takže o tomto ročníku toho nemohu moc napsat. Závěrečný víkend opět v Orlovech.

Corda 2004 – zahajovací víkend v Kostelci nad Orlicí – to bylo po dlouhých letech poprvé (a na dlouhá léta asi i naposled), kdy nás Miki konečně vpustil do „svého města“. Léto opět ve Vernířovicích – pro mne to v podstatě bylo naposled, kdy jsem se jako instruktor účastnil letní části. Na pobyt a dění ve Vernířovicích stále rád vzpomínám. Pak ale nastala ta chvíle, kdy jsem nadepsal novou třídnici, předal ji Mikimu a stal se už jen tím, kdo za všechno může. Ještě dva roky jsem se vyskytoval u závěrečných čekatelských zkoušek, a jak Miki vtipně poznamenával: „Frekventanti se do poslední chvíle mohli těšit, že ten, co za to může, je zajímavý člověk. Pak se ale objeví na zkouškách a oni zjistí, že je to jen obyčejnej zjev“.

 

sepsal Jiří Večeřa - Rolf,
v Havlíčkově Brodě L.P. 2011